Nádorovým onemocněním onemocní ročně v České republice zhruba 300 dětí. Nejčastějším nádorovým onemocněním je leukémie (cca 30% onemocnění). To znamená, že v průměru přibližně 100 dětí ročně onemocní touto zákeřnou chorobou. Nejčastější formou leukémie je akutní lymfoblastická leukémie. Postihuje hlavně děti ve věku od 2 do 5 let. U dětí se však vyskytují i jiné typy leukémií, mnohdy ještě nebezpečnější, než zmíněná akutní forma lymfoblastické leukémie. Příčiny vzniku těchto onemocnění nelze ani dnes ještě spolehlivě objasnit. V léčbě leukémií, stejně jako u jiných nádorových onemocnění, byl učiněn nebývalý pokrok. Zatímco v padesátých letech minulého století bylo toto onemocnění takřka bez výjimky smrtelné, s postupem času se procenta vyléčení zvyšovala. Neustálé zavádění nových a nových cytostatik a podpůrných léků zvyšovalo hranici vyléčitelnosti až k dnešním více jak 70% vyléčených pacientů s akutní lymfoblastickou leukémií. Pokrok v léčbě ostatních typů leukémie je méně zřetelný, i když rovněž nepochybný. K těmto výsledkům přispělo nemalou měrou postupné poznávání prognostických faktorů, od nichž se začal odvíjet cílenější a efektivnější styl celého léčebného postupu. Transplantace kostní dřeně je rezervována pro ten typ leukémií, kdy od počátku je jasné, že prognostické faktory jsou velmi nepříznivé. Nejčastější indikací k provedení transplantace je však situace, kdy se onemocnění v průběhu léčení či v době po vyléčení vrátí. V takovém případě je mnohdy transplantace jedinou možnou metodou, jak zachránit těmto pacientům život.

Transplantace kostní dřeně

Transplantace kostní dřeně je vysoce specializovaný léčebný zákrok. Používá se nejvíce u pacientů s nádorovým onemocněním, s cílem zvýšit naději na přežití, respektive definitivně pacienta vyléčit. V posledních letech se však tento zákrok používá i u jiných onemocnění, jako jsou vrozené poruchy krvetvorby, některé vrozené metabolické vady, dále u dětí s těžkou poruchou obranyschopnosti (imunity). U řady onemocnění je její použití ve stadiu výzkumu. Proč je transplantace kostní dřeně tak výjimečná, zároveň nebezpečná a ekonomicky náročná? Její podstatou je podání mnohonásobně vyšších dávek cytostatik (protinádorových léků), často provázené ozářením celého těla. Cílem tohoto postupu je definitivně zničit všechny předpokládané nádorové buňky v těle pacienta. Těmito dávkami se však zároveň zničí i pacientova kostní dřeň a bez kostní dřeně nelze žít. Proto se pacientovi musí kostní dřeň vrátit. Podle typu navrácené kostní dřeně rozlišujeme jednotlivé druhy transplantací (autologní - vracíme pacientovi jeho vlastní kostní dřeň, příbuzenská - dárcem je někdo z příbuzných, alogenní - vhodný dárce je vybrán z registru kostní dřeně). V poslední době se rozvíjí nová metoda transplantace kostní dřeně za použití pupečníkové krve.

Pacient po transplantaci musí být izolován ve sterilním prostředí, protože jakákoli infekce, které se za normálních podmínek snadno ubráníme, může znamenat smrtelné komplikace. Transplantovaného pacienta však ohrožují i vysoké dávky léků, které mohou poškodit některé orgány a ovlivnit celou řadu důležitých životních funkcí. Transplantační štěpy od příbuzenských a hlavně od nepříbuzenských dárců mohou vyvolávat velké spektrum imunopatologických jevů, často jen velmi obtížně terapeuticky zvládnutelných. Celý zákrok je nesmírně náročný i z hlediska psychosociálního. Dlouhodobá izolace v nemocničním, navíc uzavřeném prostředí, je velkou zkouškou odolnosti pro pacienta, zvláště v dětském věku, a samozřejmě i pro nejbližší příbuzné.